Rozsáhlé celospolečenské změny a čistky po únoru 1948 zasáhly na prvním místě státní aparát. Komunisté znemožnili lidem cesty do zahraničí. Jedinou možností zůstal ilegální odchod.
Mezi ty šťastnější, kterým se odchod podařil, patřil lidovecký ministr zdravotnictví v demisi Adolf Procházka s rodinou. Na dalších dvacet let pak komunisté do čela tohoto resortu dosadili tragikomickou postavu Josefa Plojhara, bývalého římskokatolického kněze, lidoveckého politika a spolupracovníka StB.
Mnoho lidí z nižších pozic, kteří do exilu neutekli, zasáhly represe. Bylo tu ovšem i dost vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří s totalitním komunistickým režimem našli „společnou řeč“ – především pro vlastní prospěch.
Mezi klíčové úkoly poválečného zdravotnictví patřilo mimo jiné zabezpečení dostatku léčiv a jejich výroby. Proto už od roku 1945 vznikal důležitý projekt výroby v té době nejmodernějšího léčiva – penicilinu.
S pomocí buržoazie a kapitalistů
Projekt byl financován Správou OSN pro pomoc a obnovu (UNRRA) převážně z amerických zdrojů. Do USA a Kanady byl vyslán expertní tým s bohatými zkušenostmi: Dr. Ivan Málek, Ing. Miloš Herold a Ing. Zdeněk Kabátek. Trojice se v zahraničí obeznámila s detailní výrobou penicilinu a po návratu byla pověřena úkolem připravit a spustit tuzemskou výrobu.
V Československu v té době pobýval jako expert UNRRA i spoludržitel Nobelovy ceny za objev penicilinu, britský chemik Ernst Boris Chain, který významným způsobem pomohl právě se zavedením výroby v Československu. „Bylo umožněno některým spolupracovníkům n.p. Biogena shlédnouti ústav v Římě, seznámiti se s provozem a zvládnouti pod vedením dr. Chaina řadu laboratorních metod, které pak s úspěchem byly použity v Roztokách…“
Komunistická vláda jmenovala ředitelem Hlavní správy výroby léčiv a antibiotik na ministerstvu zdravotnictví a rovněž jako vládního zmocněnce pro výrobu penicilinu doc. Dr. Ing. Vladimíra Školu.
Škola pocházel z „buržoazní“ rodiny a za první republiky byl členem národně demokratické strany a vysokým úředníkem předválečného chemického průmyslu. Po únoru 1948 se snažil vstoupit do KSČ, ale byl odmítnut. Pro komunisty byl ovšem nepostradatelný. V jeho profesním životě hrály silnou roli i vlivné známosti, jakými byli Antonín Zápotocký, respektive osobní přítel, velitel StB Dr. Štěpán Plaček.
Ze své funkce Škola odpovídal za dobudování a zahájení výroby penicilinu a úzce spolupracoval s Dr. Chainem. Spoluzakladatelem závodu byl rovněž nepostradatelný doc. Ing. Miloš Herold, významný technolog, autor mnoha patentů a pozdější profesor na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.
Těsně před únorem 1948 byla výroba v Roztokách u Prahy připravena ke spuštění. Politické změny ale slibnou zahraniční spolupráci přerušily a samotné zahájení provozu oddálily.
Komunisté si dobře uvědomovali, jak prestižní projekt se jim do rukou dostal. Již zcela tendenčně uváděli, že „obtíže ve vývoji závodu byla zaviněna reakčním vedením ministerstva zdravotnictví před únorem 1948“. Státní bezpečnost nedoporučovala další spolupráci s Chainem. Komunisté ovšem sami nedisponovali tolik potřebnými specialisty, a proto museli hodně improvizovat. Projekt nakonec dokončili s pomocí „buržoazních“ expertů, kteří jej od počátku připravovali.
