Počátkem června 1958 přichází na Švýcarské velvyslanectví v Praze dopis, ve kterém Otto Baltensperger žádá o uznání práva na švýcarské občanství. „Jmenuji se Baltensperger Otto, jsem narozen 1.11.1928 v Praze jako nemanželské dítě Emy Baltespergerové, narozené 22.4.1887 ve Fontainesn/Granson. Svoji matku jsem nikdy nepoznal. Vyrůstal jsem jako schovanec manželů Slada v Českých Budějovicích.“ Následuje životopis, informace o manželce a dvou dětech. Právě těmito řádkami začíná jen těžko uvěřitelná série chyb, omylů a lajdáckých minel československé rozvědky.
Dopis je pochopitelně dílem československé rozvědky, která chce dostat svého člověka za hranice. „Lest“ končí úspěchem, během půl roku, v lednu 1959, se Otto Baltensperger i s rodinou stěhuje do Švýcarska. S trochou ironie by se však dalo poznamenat, že to je poslední úspěch jeho špionské kariéry. „Lang“ se usazuje v Curychu a kupuje rádio Grundig s několika rozsahy krátkých vln, aby mohl přijímat radiové relace centrály. V listopadu 1959 absolvuje vojenský výcvik, po kterém ho však dva absolventi kurzu hlásí veliteli, protože se jich vyptával na organizaci vojenské rozvědky a oba došli k závěru, že „by mohlo jít o agenta“. Tím ovšem trable nelegála „Langa“ teprve začínají.
Přesuňme se o několik stovek kilometrů: Na přelomu října a listopadu 1960 je v SRN zatčen agent „Anna“ a dva pracovníci nelegální rozvědky „Bohdan“ a „Oleg“. Německé úřady poskytují jejich výpovědi dalším zemím, které díky tomu mohou prověřovat osoby s podobným životopisem. O několik dnů později zjišťují švýcarští vyšetřovatelé, že rodný list Otto Baltenspergera je psán speciálním inkoustem u kterého je velmi obtížné určit stáří, avšak je velmi nepravděpodobné, že by rodný list byl vystaven před dvaceti pěti lety. Je jen otázkou času, než se Švýcarům podaří nasbírat dostatečný usvědčující materiál. Právě v době největšího provalu nelegální rozvědky v Německu začíná série zcela nepochopitelných amatérských chyb obou nelegálů i centrály.
Upřímně řečeno, úkoly, které obdržel „Lang“ při vysazení do Švýcarska byly, mírně řečeno, obtížné. „Pronikat do cizích zpravodajských center ve Švýcarsku, pronikat do švýcarského bankovnictví s cílem získat kontrolu nad západoevropským hospodářstvím, nad stavem zbrojení, válečné výroby a výstroje“. Sám nelegál nicméně pojal své zabydlení ve Švýcarsku velkoryse a během dvou měsíců od příjezdu si pronajímá třípokojový byt, kupuje dvě rádia, ledničku, televizi a zánovní auto. Že za to utrati třikrát víc peněz, než si z Československa přivezl, ho příliš netrápí.
