Československá vědeckotechnická rozvědka v roce 1975 slavila 20 let své existence a stala se integrální součástí státem řízeného programu získávání západních technologií a vědeckých informací. Neutuchající apetit komunistických zemí po vědeckých tajemstvích svobodného světa nezměnil ani podpis Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – KBSE.
Na poradě ministra vnitra v říjnu 1975 se bez jakékoli sebereflexe objevila kritika Západu, že „imperialistické monopoly ve spojení s rozvědkami usilují o zpomalování ekonomického rozvoje socialistických států a o vytváření jejich jednostranné ekonomické závislosti na kapitalistických státech…“.
Západ měl prý komunistické země oslabovat prostřednictvím paralyzování konkurenčních možností československého zahraničního obchodu, náskokem v technologiích, v oslabování vědeckého a technického potenciálu ČSSR a v pronikání do řídících struktur ekonomiky skrytým, diverzním působením. Ve svých plánech prý kapitalisté rovněž počítali „s potenciální podporou pravicových a antisocialistických živlů pracujících v národním hospodářství“, konstatoval materiál ze schůze ministra.
Závěrečný akt KBSE přinesl sice posun a „uvolňující se trend ve vztazích mezi evropskými zeměmi“, ale zásadní mentální posun u funkcionářů ministerstva vnitra nikoliv. Politbyro KSČ bylo informováno o snahách imperialistů „vytvářet závislost socialistických zemí na kapitalistickém trhu“, současně se však komunistická ekonomika neobešla bez průmyslové špionáže.
Po roce 1968 nabírá československá VTR druhý dech jako prodloužená ruka KGB
Úsek vědeckotechnické rozvědky (VTR) se po srpnu 1968 velice rychle vzpamatoval a dokázal navázat na své dřívější „úspěchy“. Rozvědka si velice rychle vytvořila „podmínky pro intenzivní zpravodajskou činnost v kapitalistických státech zejména v oblastech průmyslové spolupráce a kooperace, v obchodní činnosti, při širší výměně vědců, specialistů a stážistů.“
Spojené státy americké měly v poslední dekádě studené války velmi dobře zmapovaný modus operandi rozvědek SSSR a jeho satelitů v oblasti akademických výměn a stáží. Americká CIA uváděla, že „zejména Akademie věd a Státní výbor pro vědu a techniku, působí na Západě v rámci vědeckých, akademických a obchodních konferencí. Společně s dalšími pomáhají každoročně vyslat do USA na turistická víza, která se nevztahují na pobyt v USA, přibližně dva tisíce občanů ze sovětského bloku. Část těchto návštěv splňuje požadavky vojensko-průmyslového komplexu SSSR s vysokou prioritou. Mnoho sovětských vědců bylo také začleněno sovětskou rozvědkou do určité úrovně podpory vojensko-průmyslového komplexu, stejně jako do dalších akvizičních aktivit.“
Tato oblast byla pro východoevropské rozvědky klíčovou pro sběr potřebných informací. Jako zdroje aplikovaných vojenských technologií a civilních vědeckých dat byly identifikovány nejprestižnější americké a evropské univerzity. Většina vyhledávaných informací průmyslové špionáže se netýkala základního výzkumu, nýbrž právě aplikovaných technologií a techniky.
Výše uvedený kontext byl charakteristický pro celé období existence československé VTR, která byla prodlouženou rukou KGB. Svou činnost přizpůsobila domácím reáliím a Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, Státní plánovací komise, resp. Československá akademie věd (ČSAV) byly od svého vzniku, obdobně jako její sovětské vzory, aktivní součástí tohoto dění. Výzkumné a vědecké instituce, univerzity a jejich personál byly prostředí, kde se cítila rozvědka „jako doma“.
Pro odborné výjezdy československých vědců do zahraničí byla stranická legitimace nevyhnutelnou „propustkou“ a tyto cesty pak absolvovali mnohdy i s příslušným tajným úkolem. Příslušníci VTR I. správy MV působili v letech 1955 až 1990 z rezidentur a obchodních zastoupení v USA, Kanadě, Mexiku, Anglii, Japonsku, Spolkové republice Německo, Rakousku, Švýcarsku, Belgii, Francii a Itálii. Tyto země znamenaly pro Prahu klíčové území pro ekonomickou špionáž.
Avšak i území ČSSR bylo prostředím, kde se verbovali cizinci do služeb VTR. Specifickým aktivním opatřením VTR byly mezinárodní odborné konference pod hlavičkou ČSAV, které sloužily i spřáteleným službám. Tak například důstojníci východoněmecké VTR pod legendou západoněmeckých firem u nás nerušeně verbovali osoby a získávali informace od skutečných západoněmeckých firem, které jezdily na konference, resp. veletrhy.
