Pro Kreml je Grigorij Pasko trnem v oku, svou školu pro investigativní novináře proto přesunul do Česka, kde bydlí a platí daně. Loni zde také požádal o povolení k pobytu. V odpovědi, kterou obdržel před dvěma týdny, ale stálo: „Zamítnuto“. „Ptal jsem se, jak je možné, že se Česko, moje milované Česko, chová jako ruská KGB. Jenže pocity jsou jedna věc a rozum druhá. A rozum mi řekl, že Česko jako takové s tím nemá co dělat. Že jde o dílo jednoho malého úředníčka,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ. Co hodlá Pasko dělat teď? A v čem podle něj udělal chybu jeho kolega Arkadij Babčenko, který se ve spolupráci s ukrajinskými tajnými službami vydával za mrtvého, aby předešel vlastní smrti?
Jak jste se cítil, když jste se dozvěděl, že vám české ministerstvo vnitra odmítlo udělit povolení k pobytu?
Ještě teď jsem z toho rozčarovaný. Jak se to mohlo stát, říkal jsem si tehdy, vždyť pro odmítnutí neexistují žádné důvody. Nejsem totiž jen novinář, ale i právník a zákony znám dobře. Ptal jsem se, jak je možné, že se Česko, moje milované Česko, chová jako ruská KGB. Jenže pocity jsou jedna věc a rozum druhá. A rozum mi řekl, že Česko jako takové s tím nemá co dělat. Že jde o dílo jednoho malého úředníčka, který měl na starosti právě moji žádost a který se zbaběle a nečestně rozhodl pojistit proti problémům tím, že našel formální důvod pro odmítnutí.
Kdo je Grigorij Pasko?
Grigorij Pasko je ruský investigativní novinář a ekologický aktivista, který v 90. letech pomohl ve spolupráci s japonskou televizí NHK odhalit, jak ruská vláda nakládala s jaderným odpadem. Televizi předal záznamy zachycující, jak ruské námořnictvo vylévá nebezpečný radioaktivní odpad do Japonského moře. V roce 2001 byl odsouzen za špionáž pro Japonsko na čtyři roky vězení, odkud byl v roce 2003 předčasně propuštěn. Během pobytu za mřížemi byl organizací Amnesty International označen za vězně svědomí, získal cenu Reportérů bez hranic a k jeho propuštění vyzýval i Evropský parlament. Dnes vede školu pro investigativní novináře.Jak vám toto odmítnutí zdůvodnili?
Důvodem bylo mé sedmnáct let staré odsouzení (Pasko byl v roce 2001 odsouzen za špionáž, šlo však o odvetu ruské vlády za to, že v 90. letech odhalil, že se Moskva zbavuje jaderného odpadu v Japonském moři – pozn. redakce). Proto jsem prý pro Českou republiku nebezpečný. Rozhodnutí českých úřadů je ale nezákonné – samotný fakt, že existuje kriminální záznam, nemůže být důvodem zamítnutí mé žádosti. Před deseti lety byl navíc můj záznam vymazán, a to v souladu se zákony Ruské federace. Mimochodem, podobnou normu zná i české právo.
Minulý týden světem otřásl případ ruského novináře Arkadije Babčenka, který měl být podle ukrajinských tajných služeb zastřelen v Kyjevě. Druhý den se ale Babčenko objevil živý na tiskové konferenci, kde spolu s ukrajinskou tajnou službou vysvětlil, že ruské úřady skutečně plánovaly jeho vraždu, díky tajné operaci ukrajinské kontrarozvědky se však jeho smrti podařilo zabránit. Co na tento případ jako novinář a kolega pana Babčenka říkáte?
Na jednání Arkadije Babčenka se dívám s pochopením. Osobně se s ním znám a musím říct, že to je statečný, talentovaný, čestný a slušný člověk. Pokud přistoupil na spolupráci s SBU, znamená to, že k tomu měl velmi vážné důvody. Ale nakolik byly pádné? Doufám, že se to dozvíme. Že se dozvíme celou pravdu, všechny detaily této kauzy. A jak známo, ďábel spočívá v detailu.
Argumenty hovořící pro jeho spolupráci s tajnými službami ale musejí být natolik přesvědčivé, že dokonce i šéf mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic Christophe Deloire o nich nebude pochybovat. Vytváří se totiž pocit, že se novináři mohou účastnit života tajných služeb a spolupracovat s nimi, což je špatně. Úkolem tajných služeb totiž není chránit novináře a už vůbec by neměly takto lhát. Ochránit Babčenka bylo podle mě možné i jiným způsobem a určitě nemělo cenu zveřejnit falešné fotografie a nepravdivá svědectví. Zatím ale nechci něco kategoricky odsuzovat nebo s něčím kategoricky souhlasit.
