POZNÁMKA ALEŠE MUSILA | Dnešní lehce lyrické zamyšlení se tyká bolestivého příběhu, který se opakuje každých sedm let – schvalování sedmiletého rozpočtu Evropské Unie, tentokrát na období 2021–2027. Titulek jsem si půjčil z anglického přísloví „it ain't over till the fat lady sings“, které trefně shrnuje situaci, v jaké se ocitlo schvalování rozpočtu. Tlustá dáma (členské státy) budou potřebovat ještě mnoho času než zazpívají (rozpočet schválí). Ale „zazpívat“ musí, to v Bruselu vědí všichni. Jinak Unii čeká velmi nežádoucí rozpočtové provizorium a také šťouchance od ne zcela přátelsky naladěných geopolitických konkurentů.
Použití starého přísloví není náhodné, protože i jednání se letos vedou v lyričtější podobě než kdysi. Členské státy se už nedělí ani na bohaté a chudé, ani na severní a jižní, ani na západní a východní nebo čisté plátce a čisté příjemce, ale nově na „přátele soudržnosti“, kteří ovšem sami sebe nazývají „přátelé ambicióznější Unie“ (17 členských států, mezi nimiž je i Česko), a na „spořivou čtyřku“ – Rakousko, Dánsko, Nizozemsko a Švédsko. Tyto „frugal“ členské státy trvají na snížení unijního rozpočtu na úroveň 1 % z unijního hrubého národního příjmu (HNP).
