Britská premiérka Theresa Mayová utrpěla v Dolní sněmovně parlamentu při hlasování o jejím návrhu smlouvy o brexitu, tedy o odchodu Spojeného království z Evropské unie, bezprecedentní porážku o 230 hlasů, vzápětí ale úspěšně přestála, třebaže poměrně těsně, hlasování o nedůvěře vůči své vládě. Budoucí vývoj je tak krajně nejistý. Nejen britská média píší a mluví o měkčím, tvrdším i tzv. „divokém“ brexitu, o novém referendu i o předčasných všeobecných volbách. Nejasná, třebaže až ve druhém plánu, je náhle znovu rovněž budoucnost samotné Velké Británie, konkrétně řečeno její celistvost (nechuť většiny Skotů opustit EU je dobře známá), po mnoha klidných letech opět hrozí vyhrocení „irské otázky“.
Kdo by to ještě na počátku poslední červnové dekády roku 2016 řekl! Drtivá většina předvolebních průzkumů tehdy naznačovala, že zastánci setrvání Británie v Evropské unii mají nevelkou, ale poměrně stabilní většinu. Konzervativní ministerský předseda David Cameron působil sebejistě, nepochybně i proto, že během své vlády vítězně zvládl již dvě referenda (o zachování většinového volebního systému na jaře 2011 a o setrvání Skotska ve Spojeném království na sklonku léta 2014). Lídr opozičních labouristů Jeremy Corbyn se sice ve snaze nenapomoci premiérovi k vítězství příliš nesnažil, zároveň ale dával svým sympatizantům přece jen najevo, že bude hlasovat pro setrvání Británie v EU. Vše zkrátka nasvědčovalo tomu, že se „brexitová bouře“ přežene a život se vrátí k normálu.
