Vypovězení íránské jaderné dohody ze strany Spojených států se země Evropské unie v čele s Francií, Německem a Velkou Británií snažily bránit zuby nehty, americký prezident Donald Trump si však prosadil svou a podobně jako v případě pařížské klimatické dohody z ní nechal Spojené státy vystoupit. Jaderná dohoda, kterou evropská diplomacie označuje za klíčovou pro evropskou bezpečnost, je tak v ohrožení. „Problém je, že to zasazuje poměrně značný klín mezi Ameriku a evropské země, což je něco, co se líbí Rusku, ale pro evropskou zahraniční politiku samozřejmě to není úplně dobré,“ říká pro INFO.CZ odbornice na Blízký východ Irena Kalhousová. Co rozhodnutí Donalda Trumpa znamená pro unii?
Trumpovo odepsání jaderné dohody s Íránem, kterou americký prezident od nastoupení do funkce často kritizoval, není úplně překvapivým a často o něm v posledních týdnech hovořil nejeden světový lídr. O potřebnosti dohody s Íránem se Trumpa snažil přesvědčit mimo jiné francouzský prezident Emmanuel Macron, který se čím dál víc snaží pasovat do role mluvčího Evropy, kterou doposud zastávala především německá kancléřka Angela Merkelová.
Vzájemné plácání se po zádech ale ovoce nepřineslo a Trump íránskou dohodu, kterou kromě USA, Íránu a Francie v roce 2015 podepsala také Velká Británie, Německo, Rusko a Čína, shodil navzdory přímluvám svého evropského přítele Macrona ze stolu. Zbylé signatářské země se sice dušují, že jaderná dohoda „není mrtvá“ a budou v ní pokračovat, neúčast Spojených států ale její funkčnosti zasadila tvrdou ránu.
„Pokud dohoda není mrtvá, je určitě zásadním způsobem ohrožena. Teď bude hodně záležet na reakci těch států, které ji podepsaly a zatím ji nevypověděly,“ říká pro INFO.CZ odbornice na Blízký východ Irena Kalhousová. V první řadě bude pozornost směřovat k Íránu. Prezident Hasan Rúhání sice potvrdil, že bude dohodu nadále dodržovat, jeho země je však silně rozdělená a vede se zde tvrdý vnitropolitický boj, který Rúhání nemá ze své pozice zcela pod kontrolou.
„Na jednu stranu tam je umírněná frakce prezidenta Ruháního a ministra zahraničí Zarífa, kteří by v té dohodě rádi pokračovali. Konec konců to bylo po mnoho let jejich hlavní politické téma, kdy prosazovali, že díky dohodě budou odstraněny sankce a zlepší se ekonomická situace Íránu. Na druhou stranu tam je hodně silná klika konzervativců, kteří dohodu kritizovali a říkali, že jednat s USA je chyba a nedá se jim věřit – ti teď samozřejmě mohou cítit, že jsou na koni,“ vysvětluje Kalhousová.
