Jsme všichni občané Unie a jsme zapojeni do společného trhu. Ten s sebou nese pravidla či normy pro mnoho výrobků či výrobní postupy. Z tohoto pohledu je pochopitelně výroba „horších“ výrobků (hlavně) pro chudší trhy Unie notně iritující věc. Po delší době, kdy tuto praxi Brusel odmítal, ale volal po akci „národních regulátorů“, došlo k obratu. Z Evropské komise (od ředitelství spadající pod komisařku Jourovou) přišel návrh na řešení.
Situace, kdy výrobek bude mít „podstatně odlišné složení“, by měla být nově posuzována jako zakázaná obchodní praktika a měla by být tvrdě postihována. Doprovodný nelegislativní text však obsahuje ilustrativní výčet případů, kdy je naopak odlišnost možná. Jde třeba o využití lokálních surovin (které vyvolá potřebu změny složení, třeba proto, že místní ovoce je více či méně sladké) nebo zjištěné preference spotřebitelů, patrně formou provedeného spotřebitelského průzkumu.
Vágnost předpisů a z toho plynoucí nejasnost toho, co přinesou, není zlomyslností, ale spíše projevem pochopení reality.
