V důsledku migrační krize, která zasáhla Evropu v roce 2015, se pohled na přesídlování běženců pro mnohé obyvatele Evropy včetně Česka změnil. Důkazem je i odmítnutí Globálního kompaktu OSN o migraci ze strany šesti zemí Evropské unie. Pakt, který mimo jiné hovoří o cíli ročně přesídlit deset procent všech žadatelů o azyl, byl v pondělí formálně přijat na konferenci v Marrákeši. Mezi zeměmi, které text odmítají, je kromě Česka také Slovensko, Maďarsko nebo Polsko. Kolem takzvaných „migračních kvót“ a přesídlovacích programů se však v posledních letech vyrojila celá řada mýtů a polopravd. Na ty nejvážnější v analýze upozorňuje projektový manažer Mezinárodní organizace pro migraci Jan Schroth.
Ačkoli je na základě rekordně nízkých čísel takzvaná „migrační krize“ minulostí, stále je u nás téma výrazně diskutováno. A děje se tak často nikoli na základě faktů, ale spíše mýtů, které se šíří mediálním a veřejným prostorem. Výrazně to platí i v souvislosti s jedním z nejvíce sledovaných témat, tedy přesídlováním migrantů. To je u nás mylně spojováno téměř výhradně se systémem takzvaných „povinných kvót“. Aktuálně se pak začalo diskutovat v souvislosti s debatou o přijetí dětí bez doprovodu z uprchlických táborů v Řecku.
