ANALÝZA | Při pohledu na výsledky uplynulých evropských voleb je zřejmé, že se mnohá předvolební očekávání naplnila, volby ale přinesly i překvapivější momenty a trendy. Jaké to jsou a co budou znamenat pro rozložení sil v novém europarlamentu? Tady jsou tři zásadní dopady.
(Ne)posílení populistických stran
Že budou populistické strany slavit úspěchy, se před evropskými volbami čekalo a v mnoha zemích se tato očekávání také naplnila. Nejvýraznější je asi posílení francouzského Národního sdružení Marine Le Penové, které o necelý procetní bod předběhlo proevropské hnutí Obroda prezidenta Emmanuela Macrona. Oba subjekty sice z voleb odcházejí s 23 mandáty, vítězství však slaví právě Le Penová, která úspěch okomentovala slovy, že si „si lid vzal zpět moc“.
Podle očekávání zaujala první místo také italská protiimigrační Liga tamního ministra vnitra Mattea Salviniho, která se tak stane jednou z nejsilnějších protiunijních stran v Evropském parlamentu.
Podle odborníka na EU z Mendelovy univerzity a Asociace pro mezinárodní otázky Ondřeje Mocka se však o výrazném posílení krajní pravice mluvit nedá. „Nárůst pravicových stran u těchto států bych vnímal jako národní politický souboj, který zde antievropské strany vyhrály, ale v globálu se podle mě žádný výrazný posun v Evropském parlamentu neděje. Aktuální predikce dávají pravicovým populistickým stranám nějakých 110 mandátů, tím pádem je tento nárůst minimální,“ říká pro INFO.CZ.
Původní odhady mnohých evropských politiků a politologů se tak naplnily jen zčásti a konkrétně Mocek soudí, že výsledky ukazují na to, že krajně pravicový proud není v Evropě dominantní. „V některých zemích sice získal hodně hlasů – například ve Francii, kde je to ale podle mě důsledek vnitropolitické krize, hnutí žlutých vest a neschopností prezidenta Macrona vysvětlovat některé věci. Lidé proto volili protestně, a ne cíleně Marine Le Penovou,“ dodává.
