KOMENTÁŘ KATEŘINY DAVIDOVÉ | Je poměrně snadné odsoudit výsledek dvoutýdenní klimatické konference COP26, která v sobotu skončila ve skotském Glasgow, jako nedostatečný. V absolutních číslech to tak i opravdu je: svět je stále na trase k nebezpečnému oteplení o více než 1,5 stupně Celsia do konce tohoto století v porovnání s předindustriální dobou. Nicméně když se na konferenci podíváme optikou toho, jak až doposud podobná mezinárodní jednání probíhala a na jakém nejmenším společném jmenovateli bylo možné se jednomyslně shodnout mezi státy tak rozdílnými, jako jsou Saúdská Arábie a Tuvalu, potom už výsledek tak tragicky nevypadá.
Uhlí na pranýři
Asi největším pokrokem v tomto směru je skutečnost, že se do oficiálních závěrů z jednání vůbec poprvé v historii dostala zmínka o tom, že státy budou postupně snižovat poměr elektřiny vyráběné z uhlí a omezovat „neefektivní dotace na fosilní zdroje“. V prvotním návrhu textu se nacházela silnější slova. Místo „snižování“ uhlí zde stálo „vyřazení“ uhlí a omezovat se měly veškeré dotace na fosilní paliva. I tak se ale jedná o přelomový text, který se na dalších konferencích může dál konkretizovat a upevňovat.
Samotná skutečnost, že se na tomto závěru shodlo všech 197 zemí, které jsou součástí Pařížské dohody, ukazuje na značný posun v diskuzi. Ještě před pěti lety by podobná deklarace byla nemyslitelná. Lze z toho usuzovat, že odklon od uhlí se již stal dostatečně mainstreamovým trendem na to, aby s ním počítali i jeho největší producenti.
Důležitou roli v tomto procesu hrají i změny globálních finančních toků. Během summitu v Glasgow například vznikla nová koalice více než dvaceti zemí světa, které oznámily, že do konce roku 2022 přestanou financovat projekty využívající fosilní paliva (tedy uhlí, ropu a plyn) v zahraničí. Nachází se mezi nimi i „těžké váhy“ jako Spojené státy, Spojené království či Kanada. Podobné závazky přijaly také soukromé finanční instituce.
Ještě více států se pak zavázalo ukončit financování nových uhelných projektů v zahraničí, včetně doposud největších světových podporovatelů uhlí jako je Čína nebo Jižní Korea. Tyto iniciativy sice v Glasgow nepřilákaly tolik pozornosti, ale v reálném světě budou mít velmi hmatatelné dopady a to již velmi brzy.
Ostatně i evropský trh s emisními povolenkami na výsledky jednání v Glasgow zareagoval velmi pohotově a den po oznámení závěrů se cena povolenky dostala na doposud rekordních 66 EUR za tunu CO2. Podobně i v USA se cena uhlí šplhá na historická maxima, zatímco cena obnovitelných zdrojů i přes zdražování materiálu zůstává bezkonkurenčně nejnižší ze všech zdrojů.
