ANALÝZA | Zvolený prezident Spojených států Joe Biden sestavuje svůj kabinet. Důležitým ministrem zahraničí se může stát jeho dosavadní poradce Anthony Blinken. Platí přitom, že většina evropských politiků se z Bidenova vítězství raduje a vidí naději na reset transatlantických vztahů či alespoň jejich výrazně zklidnění. Jsou ale tato očekávání na místě?
Evropští optimisté budou poukazovat na fakt, že Joea Bidena volilo na 80 milionů voličů a získal tak rekordní počet hlasů. Mohlo by mu to dávat silný mandát pro reformu americké zahraniční politiky, nebo alespoň pro částečný návrat k její podobě z časů Baracka Obamy, kdy byl viceprezidentem. Toto uvažování je ale zavádějící, protože opomíjí skutečnost, že poražený Donald Trump získal historicky druhý nejvyšší počet hlasů. Nadto má mnoho republikánských voličů vážné pochybnosti o férovosti voleb, v čemž je utvrzují Trumpovy nepodložené výroky. Takto extrémní míra nedůvěry ve volební proces nebyla patrná ani mezi zklamanými demokraty po volbách roku 2016.
Bidenovou politickou prioritou tak rozhodně nebude zahraniční politika. Bude to v první řadě koordinace opatření proti epidemii koronaviru v USA a s ní spojený investiční program stimulující americkou ekonomiku. V řadě druhé Biden bude věrný svému volebnímu sloganu „Bitva o duši národa“ a zkusí překonat polarizaci americké společnosti a obnovit důvěru v americké instituce. Otázky zahraniční politiky budou přicházet na přetřes především ve vztahu k tomu, jakým způsobem zasahují do životů běžných Američanů a jejich ekonomické situace. Stejná filozofie bude silně ovlivňovat Bidenovu politiku vůči Evropské Unii a to jak v politické, tak obchodní rovině. Oproti čtyřem rokům s impulzivním a nepředvídatelným Trumpem ale dojde ke značnému zklidnění a normalizaci diplomatických kontaktů.
