ANALÝZA PAVLA HAVLÍČKA | Letošní 20. srpen zvedl Západ na nohy. Otrava nejznámějšího ruského opozičníka a kritika Kremlu Alexeje Navalného byla zlomovým okamžikem. Přesto si málokdo v první chvíli dokázal představit, jak moc tento pokus o vraždu (těsně před regionálními a lokálními volbami v Rusku) zahýbe evropskou politikou vůči Moskvě – a ze všeho nejvíc tou německou.
Od roku 2014 je to pro Německo a západní společenství pravděpodobně největší šok. Začátek ruské agrese vůči Ukrajině, sestřelení boeingu MH17, nelegální anexe ukrajinského Krymu… a nyní otrava Alexeje Navalného smrtícími látkami ze skupiny novičok. Způsobí to zásadní proměnu postoje Evropské unie vůči Rusku.
Pokud byla situace kolem – v mnoha ohledech podobné – otravy Sergeje Skripala a jeho dcery klíčová pro Severoatlantickou alianci a Velká Británie jednala zejména přes tento alianční kanál, otrava Navalného rezonovala o to více v rámci EU. A to zejména proto, že Navalnyj byl po převozu z nemocnice v Omsku na ruské Sibiři přijat do péče na kliniku Charité v metropoli největšího a současně Unii předsedajícího Německa.
Od příznivců a spojenců Navalného v Evropě to byl skutečně mistrovský tah – politik se ocitl takříkajíc v centru evropské pozornosti a německé úřady postupovaly vůči těm ruským se zřejmým důrazem a asertivitou prakticky od počátku. Nebyl to totiž nikdo jiný, kdo ohlásil, že Navalného otrávil novičok, než německá kancléřka Angela Merkelová. Ta se s nejvýznamnějším ruským opozičníkem později i symbolicky sešla a ukázala tak solidaritu. Sám Navalnyj v prvním rozhovoru pro německý Spiegel prohlásil, že nemá pochybnosti o tom, že za útokem stojí režim Vladimira Putina, potažmo prezident sám. Tím se celá aféra kolem dalšího flagrantního porušení mezinárodního práva a agrese vůči ruské opozici dostala na nejvyšší politickou úroveň.
