KOMENTÁŘ VÍTA HAVELKY | V červenci 2020 se premiéři a prezidenti evropských zemí dohodli na novém evropském rozpočtu pro roky 2021-27 a záchranném balíku 700 miliard euro. Česká republika slavila úspěch, vybojovala překvapivě mnoho peněz, jejich efektivní využití by ale mohl být problém – zatím pořádně nevíme, do čeho je chceme investovat.
Chybějící diskuze pomohla ČR ve vyjednáváních
Česká vláda a její vyjednávači v čele v premiérem Babišem dosáhli v Bruselu téměř všeho, co chtěli a čeho bylo možné dosáhnout. Česká republika si z vyjednávání odvezla větší porci peněz, než se předem čekalo, zároveň se změnil vzoreček výpočtu alokací pro záchranný balík, a navíc získala ČR větší flexibilitu v tom, kam může získané peníze investovat.
Za český úspěch může několik faktorů. Zaprvé Evropská komise přistupovala k vyjednávání velmi chytře a do svého návrhu skryla dodatečné peníze, které bylo možné použít jako „speciální dárečky“ pro rebelující členské státy. Češi si takto například vyjednali 10 miliard euro navíc ve Fondu soudržnosti, které bude možné použít na velké infrastrukturní projekty. Zároveň platí, že české požadavky byly v celkovém kontextu vyjednávání spíše marginálie a čeští vyjednavači se nesnažili zapojit do hlavních bitev – v rámci kterých se řešila například ochrana právního státu. Nevystříleli si tak zbytečně náboje na něčem, co by ČR nepřineslo žádný užitek
Druhou zásadní výhodou pak byla téměř chybějící česká diskuze o tom, co by měly být priority České republiky při vyjednávání o rozpočtu. Především v médiích probíhala až na světlé výjimky poměrně povrchní debata scvrkávající se na to, zda budeme do evropského rozpočtu přispívat více než z něj dostávat, anebo nakolik premiérův zemědělský byznys ovlivňuje českou pozici. Velmi málo se objevovaly příspěvky o tom, co Česká republika skutečně potřebuje a jak by měla evropské peníze využít. Výsledkem bylo, že premiér Babiš měl více méně volnou ruku při vyjednávání. Chybějící domácí kritika nepochybně jeho pozici při jednáních v Bruselu posílila.
