Téměř dvacet let po summitu mezi lídry Evropské unie a západního Balkánu v řecké Soluni v roce 2003 je jejich slíbené členství v EU stále v nedohlednu. Minulou středu ve slovinském Brdu pri Kranju proběhlo další ze série vrcholných setkání EU a zemí regionu a navzdory vysokým ambicím organizujícího Slovinska přineslo spíše zklamání a deziluzi. Závěrečná společná deklarace, která měla představovat stvrzení závazku obou stran k perspektivě členství západního Balkánu v EU, nabízí jen opatrné formulace a klade důraz na podmínky, na kterých evropská budoucnost regionu závisí.
Pro slovinskou vládu představoval summit jednu z hlavních iniciativ jejího předsednictví v EU. K agendě setkání přistupovala optimisticky a snažila se jako výsledek jednání prosadit závazek EU k přijetí všech šesti západobalkánských zemí (Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Kosovo, Severní Makedonie a Srbsko) do EU do roku 2030. Tento návrh však byl velmi záhy smeten ze stolu a naopak přípravu summitu a jeho závěrečné deklarace ovládly spory o to, zda vůbec v textu slibovat členství v EU či zvolit střídmější formulaci. Příslib pokračování procesu rozšiřování Unie a evropské perspektivy pro region se nakonec do finální podoby deklarace probojoval, avšak samotné jeho zpochybňování některými členskými státy je jen dalším důkazem o tom, v jak tragickém stavu se vztahy mezi EU a západním Balkánem nachází.
Deklarace vyznívá velmi opatrně i díky silnému apelu na utužování vlády práva, demokratických principů a respektu k základním právům, ke kterým se podpisem textu na jedné straně západobalkánští lídři přihlásili a na druhé zástupci EU potvrdili, že jejich dodržování budou bezpodmínečně vyžadovat. Tato pasáž textu reflektuje narůstající nespokojenost uvnitř EU s nedostatkem pokroku v těchto oblastech u kandidátských zemí, ale i problémy uvnitř samotné Unie, kdy tyto základní standardy nesplňují ani některé členské státy (zejména Maďarsko a Polsko). Letošní summit opět potvrdil stanovisko z minulého roku, že finanční asistence regionu bude podmíněna dodržováním evropských hodnot a standardů, včetně vlády práva a požadovaných reforem. Ze strany EU tak jde o snahu učinit potenciální odklon od liberální demokracie co nejnevýhodnějším a pojistit si tak, že země nenastoupí cestu autokratického vládnutí po vzoru Maďarska.
Do centra zájmu se dostává také způsob komunikace západobalkánských lídrů o EU a pomoci, kterou regionu poskytuje skrze finanční nástroje i praktickou pomoc v období pandemie. Především srbský prezident Aleksandar Vučić nevybíravě kritizoval EU za pomalou reakci a nedostatek solidarity na počátku pandemie, zatímco teatrálně vyzdvihoval pomoc z Číny a Ruska v komunikaci vůči veřejnosti. Deklarace tak věnuje samostatný bod zdůraznění toho, že EU je pro region nejbližším partnerem, hlavním investorem a donorem. Zároveň vyžaduje, aby západobalkánští partneři tento fakt uznali a jasně komunikovali vůči veřejnosti.
