KOMENTÁŘ JANA BARTÁKA | V rostoucích obavách před úplným zastavením dodávek ruského plynu ministři energetiky zemí EU na svém jednání 26. července v zásadě podpořili návrh Evropské komise „Bezpečná zima díky úsporám energie“ (trochu nepřesný oficiální překlad výstižnějšího anglického „Save Gas for a Safe Winter“) a dosáhli dohody o dobrovolném snížení spotřeby plynu v celém bloku o 15 procent od nynějška až do příštího jara. Snížení by se mohlo stát povinným v případě extrémního nedostatku plynu, ačkoli mnoho zemí by bylo automaticky ušetřeno bolestivých obětí v rámci dlouhého seznamu dohodnutých výjimek – pokud ovšem plyn, z 80 procent do EU dovážený, budou mít.
O opozici k Putinovi vlídnému Maďarsku, o výjimkách pro členské státy, které nejsou napojeny na evropský systém plynovodů, o výjimkách pro pobaltské státy, které nutně potřebují připravit zásoby plynu pro případ odpojení od ruské elektrické sítě, na níž jsou stále ještě napojeny, nebo konečně o výjimkách pro země, které prokáží, že používají svou infrastrukturu pro zkapalněný zemní plyn (LNG) k dovozu od neruských dodavatelů a poté k vývozu do jiných členských států – o tom všem i celém politickém zákulisí, kde jediným cílem bylo prokázat trvající jednotu EU a jejího odhodlání nepodlehnout Putinovu vydírání, budou psát političtí komentátoři a analytici.
Politická jednota ale nemůže zakrýt závažnost energetické situace. Jako by si teprve nyní politikové uvědomili skutečnou míru závislosti Evropy na ruském plynu a v panice před nadcházející zimou se zoufale snaží zabránit situaci, v níž by miliony Evropanů neměly příští zimu plyn na vytápění svých domovů, nemluvě o katastrofálních dopadech na celou řadu průmyslových odvětví i na zemědělství (výroba syntetických hnojiv). Je těžké dnes uvěřit, že je to tentýž plyn, jehož dovoz do EU vzrostl od roku 2015 o 25 procent a který donedávna Evropa propagovala jako nejlepšího spojence zeleného růstu. Regulační předpisy v mnoha evropských zemích byly nastaveny tak, že plynové vytápění vycházelo ekonomicky i ekologicky nejlépe.
Přečteme-li si dnes tiskovou zprávu z 8. listopadu 2011, kdy byl slavnostně uveden do provozu plynovod Nord Stream 1, skoro z toho jde mráz po zádech:
„Vedoucí představitelé Německa a Ruska slavnostně otevřeli plynovod Nord Stream, který spojuje západní Evropu přímo se sibiřskými zásobami zemního plynu.
Německá kancléřka Angela Merkelová a ruský prezident Dmitrij Medveděv otočili kohoutem, který otevřel tok plynu na západním konci nového spojení během ceremonie v severovýchodním německém městě Lubmin.
‚Dnešek znamená pozoruhodnou, dlouho očekávanou událost,‘ řekl Medveděv. ‚Spouštíme první plynovod Nord Stream, který otevírá novou stránku ve spolupráci naší země s Evropskou unií, a všichni předchozí řečníci to vzali na vědomí. Poprvé se ruský plyn dostane přímo do zemí Evropské unie.‘
Dnešního ceremoniálu se zúčastnili také premiéři Francie a Nizozemska – Francois Fillon a Mark Rutte – a komisař EU pro energetiku Günther Oettinger, kteří zdůraznili politický význam nového energetického spojení, které má posílit bezpečnost dodávek zemního plynu.
Plynovod za 10 miliard dolarů, který byl kdysi považován za prostředek k přivedení dalšího ruského zemního plynu do Evropy, má nyní hlavní účel snížit závislost Moskvy na tranzitních plynovodech, které procházejí Ukrajinou a Běloruskem... Plynovod nejenže zajistí stabilnější dodávky ruského zemního plynu do Evropy, ale také otevře příležitosti pro další zvýšení vývozu zemního plynu, především do Německa.“
