Minulý víkend byl pro voliče napříč Srbskem neobvykle důležitým – ve stejné dny se konaly prezidentské, parlamentní i lokální volby, a to včetně hlavního města Bělehradu. Zároveň byly volby letos spojeny s velkými očekáváními, jelikož poslední volby v roce 2020 byly bojkotovány většinou opozičních stran. Po dvou letech naprosté dominance vládnoucí Srbské pokrokové strany (SNS), strany prezidenta Aleksandara Vučiće, a jednáním mezi vládou a opozicí pod vedením členů Evropského parlamentu byly zorganizovány volby, ve kterých vláda i opozice aktivně soutěžily o hlasy voličů.
Navzdory vyjednáváním a zapojení opozice byly předvolební kampaň i samotné volby nevyrovnaným soubojem, což se ukázalo v jejich nepřekvapivém výsledku. Pluralita nového parlamentu je důsledkem snížení hranice pro vstup na 3 % spíše než férové soutěže. K tomuto kroku vláda přistoupila v roce 2020 před bojkotovanými volbami ve snaze zajistit jim alespoň nějakou legitimitu a dostat do parlamentu více stran.
Letos Vučić obhájil prezidentský post s téměř 60 % hlasů, o 40 % více než nejsilnější opoziční kandidát Zdravko Ponoš (18,42 %). V parlamentních volbách SNS získala 43 % hlasů. Spolu se svým obvyklým spojencem Socialistickou stranou Srbska (SPS) s jejími 11,5 % tak Vučićova strana snadno získá většinu v parlamentu. Hlavní opoziční koalice Sjednocené Srbsko získala jen necelých 14 % a nově vzniklé zelené a levicové hnutí Moramo („Musíme“) se dostalo do parlamentu s necelými 5 %. Hranici nutnou pro vstup do parlamentu překonaly dále i tři silně až krajně pravicové menší strany – NADA (Národní demokratická alternativa), Dveri a Zavetnici.
Jasným vítězem srbských voleb je tak opět SNS a Aleksandar Vučić a výsledek opozice byl pro mnohé zklamáním. Především koalice Sjednocené Srbsko očekávala mnohem větší počet hlasů – před volbami představitelé koalice mluvili o 27 procentech. Stejně tak řada expertů očekávala, že obhájení prezidentského postu bude pro Vučiće větší výzvou a předvídali vyrovnanější výsledek mezi ním a opozičním kandidátem Ponošem. Na druhou stranu již nemá SNS takovou dominanci jako dříve a novou pluralitu v srbském parlamentu mnozí politologové označují za začátek politické změny v Srbsku. Jako pozitivní lze hodnotit relativní úspěch zelené koalice Moramo, která vznikla teprve na přelomu roku na základě hnutí organizujících environmentální protesty v průběhu roku 2021.
V povolebním reportování v celosvětových médiích jsou nejčastěji skloňovány dva aspekty voleb – otázka, zda byly v souladu s demokratickými pravidly, a dále vstup několika krajně pravicových stran do parlamentu. Co se týká demokratičnosti voleb, dle srbských i mezinárodních pozorovatelských misí volby obecně odpovídaly mezinárodním standardům.
Zároveň však pozorovatelé upozorňují na špatnou organizaci a velmi polarizovanou atmosféru, ve které se volby odehrály, a které vyústily v incidenty včetně fyzických útoků na opoziční politiky. Místní organizace dále reportovaly o případech, kdy některé stanice umožnily voličům odvolit i po čase, ve kterém se volební místnosti měly uzavírat, a jiné nikoli. Na řadě stanic bylo zaznamenáno porušení principu tajnosti voleb. Nejčastějším jevem však bylo používání paralelních seznamů voličů, a to na 11 procentech volebních stanic. Specifickým fenoménem, který mise reportují, jsou potom pozvánky k volbám adresované již zesnulým voličům (tzv. phantom voters). Tyto nesrovnalosti však nejsou v srbském ani širším regionálním kontextu bohužel nijak neobvyklé. Pro výsledek voleb bylo mnohem důležitější to, v jakém kontextu se odehrávala předvolební kampaň.
