„Dnešní stav Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je ve srovnání se zakladatelskou érou tragický,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Pavel Žáček, historik, poslanec a první ředitel ÚSTR. „Jde o Bludného Holanďana, který nemá své trvalé sídlo, neplní zákonné povinnosti a zjevně nakládá v rozporu se zákonem se svěřenými finančními prostředky.“
Jak vzpomínáte na 17. listopad 1989?
Atmosféra v Praze byla dramatická, na fakultách jsme zahájili okupační stávky. Jednalo se s vedením a komunisty na školách. Ale brzy se to zlomilo, protože se k nám přidala většina studentů a později i pedagogové, kteří hlídali třeba vstupní dveře.
Víkend nabudil řadu lidí. Mnoho Pražanů se přišlo na Národní třídu a Václavské náměstí podívat a 18. a 19. listopadu byly vidět zárodky velké demonstrace. Mimo Prahu byla situace pomalejší. Začali jsme organizovat spanilé jízdy mimo metropoli, abychom ovlivnili situaci ve velkých městech, vytvořili jsme síť na další fakulty a školy. Z Prahy vyjížděli kolegové až do Košic. Myslím, že v prvním týdnu ty spanilé jízdy rozhodly. Prolomily blokádu, než se ozval svobodný rozhlas a Československá televize.
Sociální sítě a mobily tehdy neexistovaly, telefony ústředního stávkového výboru i Občanského fóra byly odposlouchávány. Báli jsme se některé informace předávat telefonicky. Vše bylo na spojkách a na kurýrech. Bylo to strašně pomalé, člověk se diví, jak se to dalo zvládnout, ale na druhou stranu to byl pro nás nejkrásnější čas našeho života.
