Zatímco hnutí ANO je v čínské otázce spíš pasivní, strana ČSSD se stala inkubátorem politiků, kteří jsou spojení s pročínskou politikou. Vyplývá to ze závěrů analýzy vazeb českých politických a ekonomických elit na Čínu, kterou zveřejnila Asociace pro mezinárodní otázky. „Vztahy českých politiků na Čínu jsou příšerně netransparentní. To je věc, která mě na tom nesmírně dráždí – že není úplně jasné, kdo do Číny létá, že nejsou jasné objemy investic, podmínky dohod, které byly uzavřeny nebo to, že šlo všechno přes pana Tvrdíka, který fungoval jako jakýsi filtr a v zásadě si vztahy mezi Čechy a Číňany monopolizoval,“ říká pro INFO.CZ autorka studie Ivana Karásková.
Zatímco v minulosti byla česká zahraniční politika vůči Číně založená především na obhajobě lidských práv, dnes se tato témata dostala spíš do pozadí a politika vůči Číně se zaměřuje hlavně na pragmatismus a ekonomickou diplomacii. Podobný vývoj není v Evropě ničím ojedinělým, podle studie prezentované Asociací pro mezinárodní otázky je však případ Česka „nestandartní a alarmující“ kvůli neprůhlednosti aktérů, kteří se na tomto vývoji podíleli.
„Jsou sice známy konkrétní postavy, které tuto agendu veřejně a vehementně prosazovaly, velmi málo však víme o jejich motivaci a vzájemném propojení,“ píše analýza AMO, která se tak rozhodla vazby českých politiků, podnikatelů nebo novinářů na Čínu zprůhlednit. Otázka čínského vlivu a investic v Česku totiž v posledních letech plní novinové titulky tuzemských médií a věnuje se jí i nejeden český politik, o vztazích mezi jednotlivými aktéry však veřejnost ví jen málo.
„Šlo nám čistě o to vnést do vztahů s Čínou větší transparentnost, protože ta tam často chybí,“ říká pro INFO.CZ odbornice na zahraniční politiku Číny AMO a autorka studie Ivana Karásková, která se zaměřila i na to, jak o Číně informují česká média – zatímco většina veřejnoprávních i soukromých médií v Česku jsou podle studie „k pročínskému trendu kritická a plní tak potřebnou kontrolní funkci“, například Parlamentní listy jsou vůči Číně „výrazně pozitivní“.
Výhradně pozitivní obraz o Číně pak byl předkládán divákům a čtenářům Empresa Media, a to především v době, kdy byla jejím spoluvlastníkem čínská společnost CEFC. „Příklady TV Barrandov a Týdne navíc ukazují, že převod vlastnictví médií (nebo jeho části) do rukou čínské společnosti efektivně eliminuje jakoukoliv kritiku vůči Číně,“ uvádí závěry analýzy. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že nejaktivnějším a také nejvlivnějším mediálním aktérem byl prezident Miloš Zeman.
