Od sametové revoluce letos uplyne třicet let. Přesto se nedá říct, že by doba komunismu už byla definitivně za námi. Otázka spolupráce se Státní bezpečností (StB) je stále živá, především i proto, že bývalí kolaboranti s rudým režimem se podle badatele Radka Schovánka stále drží ve vysokých politických funkcích. Ani po třech desetiletích svobody se navíc nepovedlo došetřit velkou část komunistických zločinů a chybí i dostupná a úplná databáze příslušníků StB. Snaha napravit křivdy monstrprocesů se přitom objevila už v 60. letech. Práci ale ztěžují chybějící dokumenty, které se zřejmě ničily i po revoluci. „Existuje silné podezření, že se velké množství originálních svazků skartovalo v archivu Ministerstva vnitra ještě v druhé polovině devadesátých let,“ tvrdí badatel Radek Schovánek, který mimo jiné svědčil proti Andreji Babišovi u soudu, který posuzoval premiérovu spolupráci s StB.
Částečná snaha vyšetřit zločiny komunismu se objevila už v 60. letech s nástupem politického uvolnění. Byl to první pokus o objasnění křivd z 50. let?
Těch pokusů bylo několik, první proběhl už v polovině 50. let. Tehdy se to ale týkalo jen objasnění procesu Slánský a spol., zvažovaly se první rehabilitace a vyšetření procesů se členy komunistické strany. Trvalo ještě velmi dlouho, než se začaly vyšetřovat zločiny spáchané na „obyčejných“ lidech. Po pádu ministra vnitra Rudolfa Baráka a po velkých amnestiích v letech 1960 a 1962 se rozběhlo vyšetřování nezákonností z 50. let, ale všechno to bylo pouze na úrovni komunistické strany v duchu „my jsme to spletli a zase to napravíme“. Soudy nezačaly najednou nějak masivně a veřejně řešit rehabilitace. Potrestáni byli jednotlivci, kteří dostali třeba jen roční tresty a odseděli si půlku, nebo vůbec nic, což absolutně neodpovídalo tomu, co spáchali. Tehdy také proběhla první větší vlna skartace svazků agentů z obavy, aby si je nevyžádaly soudy.
