I když se dnes pozornost v oblasti zdravotnictví upíná k pandemii covidu, nezapomínejme na jedno: Česko může být hrdé na svou onkologickou péči. Podle doktora Roberta Cooka, který se podílel na studii ve 29 zemích v rámci think-tanku the Economist Impact, kde se Česká republika umístila na osmém místě, je to obdivuhodné vzhledem k tomu, kolik peněz do onkologie investujeme v porovnání s ostatními zeměmi. „Vysoce hodnotíme vaši komplexní strategii péče o onkologické pacienty, to, jak je celý systém naplánován a postaven. Samotná poskytovaná péče je také velmi kvalitní. Stejně dobře hodnotíme i sběr dat a screeningové programy. Zabývali jsme se také hodně detailně vašimi centry komplexní onkologické péče. I zde si Česko vede mimořádně dobře,“ říká Cook v rozhovoru pro INFO.CZ.
Doktor Robert Cook je ředitelem výzkumu v The Economist Impact; což je think-tank časopisu The Economist. Dr. Cooka jsem si k rozhovoru pozval proto, že The Economist v minulých měsících věnoval České republice hodně energie, když analyzoval systém naší onkologické péče. ČR se tak stala 29. státem, jehož systém péče o pacienty s rakovinou The Economist zkoumal v rámci svého globálního projektu Index of Cancer Preparedness. Robert Cook je zároveň šéfem samotného týmu analytiků, kteří systémy onkologické péče zkoumají. Pane doktore, jsem velmi rád, že jste přijal mé pozvání.
Je mi potěšením!
The Index of Cancer Preparedness
Kdo by si chtěl celou studii přečíst, nalezne ji na valkaprotirakovine.cz. A koho téma zajímá ještě víc, tak v úterý 30.listopadu proběhne v Praze představení celé studie v rámci konference, na kterou přijede nejen Dr. Cook, ale také profesor Canellos z Harvard University Medical School nebo profesor Galuzzi z Cornell University Medical School. Konference proběhne od 13:00 do 19:00 našeho času a kdo by se chtěl připojit online, nechť se ozve s žádostí o link na adresu [email protected]. Celý projekt zapojení ČR do projektu časopisu The Economist se uskutečnil za podpory skupiny PPF.
V minulosti jste působil jako praktický lékař, posledních dvacet let se ale věnujete veřejnému zdraví. To bohužel bylo dlouho jasnou Popelkou mnoha zdravotních systémů, především v západním světě. Po celá desetiletí leželo stranou, téměř nikdo se o něj nezajímal, finanční podpory se mu nedostávalo a bylo považováno za nedůležité. To se extrémně změnilo s nástupem covidu. Řeší jej politici, mluví se o něm v médiích i u piva. Jaký z toho máte pocit?
Dobrý postřeh, opravdu to totiž vypadá, že se téma veřejného zdraví probouzí k životu. Začali se o něj zajímat nejen politici a úředníci, ale i obyčejní lidé. Pravidelně poslouchám BBC a s úžasem zjišťuji, kolik epidemiologů a jak často v rozhlase vystupuje. Z mnohých se staly vyloženě známé osobnosti. Do té doby jsem ani nevěděl, kolik epidemiologů v Británii vůbec máme (smích). Je také zajímavé, že lidé v souvislosti s covidem začínají více o zdravotnictví přemýšlet v číslech a datech. Před pandemií byla zdravotní péče individuální záležitostí každého člověka, ale nyní si lidé poprvé, skutečně poprvé po dlouhé době začali uvědomovat vliv dobrého zdraví a zdravotnictví na populaci, společnost a ekonomiku. Že jedno nejde bez druhého.
Existuje okřídlené rčení, že se generálové nepřipravují na budoucí války, ale na ty které právě skončily. Z tohoto hlediska je možná covid takovým varováním, protože pandemie je možná první z mnoha složitých společenských a zdravotních problémů, s nimiž se budeme muset v budoucnu vypořádat. Problémů, které budou o číslech, o abstraktním myšlení, více o kolektivu a méně o jednotlivci. Je tu stárnutí populace, nestabilita financování zdravotnického systému, mikrobiální rezistence, kdy antibiotika přestávají fungovat...
Rozhodně! Tohle vše nás rozhodně čeká a neutečeme před tím…
A všechny tyto výzvy budou vyžadovat pozornost, úsilí a spoustu peněz. Ani ve veřejném zdravotnictví není nic zadarmo...
Veřejné zdraví má jedné velký problém, jednu nevýhodu. Mnoho klíčových věcí je v něm potřeba posuzovat z extrémně dlouhodobé perspektivy. To je v úplném rozporu s moderní společností, kdy se na vás valí stále nové a nové informace a lidé mají velmi nízkou schopnost udržet pozornost nad jakýmkoliv tématem. To se týká i politiků, kteří uvažují jen v mezích jednoho volebního období, a především je zajímá jejich znovuzvolení někdy za dva, tři roky. Jen málokdo přemýšlí nad tím, co bude za deset nebo více let. Je to smutné, ale je to tak.
Navíc systém zdravotní péče je dnes tak složitý, že jedinec jej může stěží obsáhnout jako celek. Už se nejedná pouze o dostupnost zdravotnických zařízení nebo kvalitních léků. Zdraví z osobního i společenského hlediska nyní závisí na našem chování, míře stresu, výživě, čistotě vody a na našem životním prostředí, včetně změn klimatu.
Když to všechno shrnu tak trochu furiantsky, tak politici přicházejí a odcházejí, a zdravotnictví se proto musí naučit postarat se samo o sebe. Aby zůstalo relevantní vzhledem ke zdravotním a společenským potřebám. V tomto ohledu nás covid zcela zaskočil a musíme se do budoucna na podobné hrozby lépe připravit.
Rád bych se vrátil k jedné zajímavé věci, kterou jste právě zmínil - naše chování a jeho dopad na naše zdraví. Díky tzv. big data a mnoha studiím máme dnes potvrzeno i kvantitativně, že naše chování ovlivňuje naše zdraví ze 40 %, genetika hraje roli ze 30 %, následují socioekonomické faktory a přístup ke zdravotní péči s 15 %, kvalita zdravotnického systému s 10 % a vliv životního prostředí s 5 %. Z toho jasně vyplývá, že naše chování hraje v našem zdravotním stavu zcela zásadní úlohu. V tomto ohledu mám dotaz, zda si myslíte, že aplikace zásad behaviorální ekonomie, například ve formě pobídek či doslova „pošťouchnutí“, je dobrá strategie pozitivního ovlivňování lidského chování?
Myslím, že tato „šťouchnutí“ jsou určitě využitelná. Ale ještě před tím je třeba tuhle „cestu k prevenci“ rozdělit do několika úseků. Ne ve všech z nich je pošťuchování vhodné, naopak jiné intervence mohou být výhodnější. Nejnáročnější změny chování, které vyžadují celoživotní změnu návyků, jako je například hubnutí nebo rozhodnutí přestat kouřit, si totiž žádají hodně komplexní strategie. Zde se ukázalo, že pošťuchování je funkční, ale nejlépe funguje v kombinaci s osvětovými zdravotními kampaněmi, pozitivním ovlivňováním na sociálních médiích, strukturálními reformami a také s určitou formou finanční motivace. Komplexní problém musí mít komplexní řešení.
U jednoznačnějších otázek, jako například propagace očkování proti covidu, jednoduchá pošťouchnutí fungují dobře, a to například v podobě systému „opt-out“ (vlastní rozhodnutí z určitého systému vystoupit) spíše než „opt-in“ (zapojení z vlastní iniciativy). A konečně bychom neměli ignorovat možné nerovnosti ve výsledcích v oblasti zdraví, přístupu ke zdravotní péči a vliv širších socioekonomických faktorů. Většina lidí potřebuje ke změně chování a přechodu na zdravější životní styl přesné informace, příležitost a motivaci.
