Je to rozdíl, který lze slovy vyjádřit jen stěží. Zatímco jedni jsou autentičtí leda v tom, že chtějí po volbách posílit a upevnit své mocenské postavení, předseda Pirátů Ivan Bartoš je typem politika, jehož slova a politické kroky přirozeně rozvíjejí jeho bytostné nastavení. A je v tom autentický: co říká, také žije. Rozcházet se s ním přitom lze už v samotných východiscích jeho politiky. V základu je liberál, nejvíce ho tíží i motivuje otázka svobody a musí se mu nechat, že je svým zápalem, zdravou sebedůvěrou a na české poměry nebývalou schopností přirozeně skloubit polohu aktivisty a profesionálního politika, nakažlivý. Intuitivně cítí, že pokud má uspět, neobejde se bez programu a pevných zásad, avšak také bez citu pro kompromis, což tu bývá často mylně zaměňováno za zrádcovství s vlastním programem. Takový je základní poznatek z výjezdu na kampaň politika, jehož cílem pro letošní volby není nic menšího, než být jako předseda Pirátské strany u sestavování příští vlády.
„Což však neznamená, že chci do vlády s Babišem,“ upozorňuje předseda Pirátů. Ostatně o tom, jak a s kým budou případně ochotni jednat o příští vládě, si Piráti už v létě odhlasovali v povolební strategii. S Bartošem jsme se sešli na sklonku srpna, kdy měl naplánován výjezd do Poděbrad. Jeho kampaň po středních Čechách, kde je lídrem na kandidátce Pirátů, je vlastně putovním festivalem, se kterým mu pomáhají spříznění umělci. Část osazenstva kočuje lodí, kraj křižují také autobusem.
K tomu všemu musí Bartoš stíhat civilní zaměstnání, byť teď v čase před volbami jen na poloviční úvazek. Náročný program si vyžaduje maximální nasazení, každý den vstává v šest ráno, spát chodí po půlnoci. Pokud jde o alkohol nebo marihuanu, říká, že je „čistý“ už několik let. „Jen na sport mi už čas nezbývá,“ přiznává bývalý judista, který v sobě objevil vášeň pro politiku. Ta je pro něj především prostorem, kde vidí možnost měnit věci k lepšímu. Roli Pirátů po volbách ale navzdory veškerým ambicím spatřuje spíš v opozici. „Někdo to musí hlídat,“ říká.
