Miloš Zeman obhájil prezidentský mandát. Teoreticky by měl na Pražském hradě úřadovat ještě pět let. Není ale důvod brát tento předpoklad jako hotovou věc, prezident chátrá a nelze vyloučit, že svůj mandát z jakéhokoliv důvodu a v jakékoliv konstelaci nedokončí. V tom případě by letošní volby byly jen předkolem těch nadcházejících. A dopředu si řekněme, že nikdo z kandidátů vzoru 2018 v nich, nebude mít šanci.
Tezi o tom, že by Miloš Zeman svůj druhý mandát nemusel dokončit, nemám z vlastní hlavy. Tímto směrem uvažovali například lidé okolo Mirka Topolánka. Úvaha byla jednoduchá: Topolánek si měl v roce 2018 vylízat negativní ohlasy spojené s jeho dřívějším politickým angažmá a do předpokládané další kampaně nastoupit jako favorit s relativně čistým štítem. Stopku tomuto plánu vystavili voliči, kteří Topolánka odmítli.
Stejné úvahy jsem zaznamenal z kruhů blízkých Pavlu Fischerovi a Marku Hilšerovi. Zejména u Pavla Fischera, překvapivého třetího na pásce, úvaha o volební kampani 2018 coby předkole té budoucí dává smysl. Jak ale ukazuje výsledek voleb a Zemanovo vítězství, ten smysl má svoje limity.
Vytyčil je Jiří Drahoš, kterého o volební vítězství připravila sázka na to, že by razancí mohl přebít Miloše Zemana a přetáhnout jeho voliče. Nasazení, příprava, odhodlaný tým – to všechno Drahoš měl. Ve srovnání se Zemanem mu ale chyběla vlastnost, která dnes vyhrává volby. Autenticita.
