Nad přístavem Dauhá vybuchují mohutné pestrobarevné ohňostroje. Světelné show přihlížejí tisíce lidí, natáčejí si ji na mobily. Byl 18. prosince, den katarské státnosti, který připomíná sjednocení země, k němuž došlo v roce 1878. Letos se ale neoslavovala jen existence zemičky, pod jejímž povrchem se nachází 12 procent ověřených světových zásob zemního plynu, oslavovala se i její životaschopnost a to, jak se dokázala vypořádat s už víc než půl roku trvající blokádou. Tu na ni 5. června letošního roku uvalil její mocný soused, Saúdská Arábie, a spolu s ním také Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Egypt. Jako důvod uvedly spolupráci Kataru s nenáviděným šíitským Íránem a údajnou podporu teroristických skupin.
Zkraje léta plnila blokáda, analýzy situace a prognózy jejího dopadu na region stránky snad všech světových médií. Čím déle se však nic zásadního nedělo, tím více se na blokádu zapomínalo, až vymizela docela a mohlo by se zdát, že v tichosti skončila. Jenže ona stále trvá. Žádné dramatické prognózy se však nenaplnily a Katar se s izolací díky důkladné přípravě obdivuhodně vyrovnal.
O tom, že něco podobného hrozí, věděli katarští vládcové minimálně poslední tři roky. Díky tomu se jim za pouhých pár týdnů podařilo otevřít zcela nové zásobovací trasy, přes něž se do země dostává všechno, co potřebují Katařané pro každodenní život, i to, bez čeho by Katar nedokázal uskutečnit některé velkolepé (či megalomanské, chcete-li) projekty – především samozřejmě fotbalové mistrovství světa v roce 2022. Místo Dauhá začal roli hlavního přístavu země plnit Hamad. Nově vybudovaný gigant se nachází jižně od hlavního města a emír Tamím bin Hamad jej slavnostně otevřel začátkem září.
„Blokáda je maskovaným požehnáním,“ konstatoval už v létě jeden ze zaměstnanců Hamadu pro agenturu Reuters. Zemi totiž v důsledku blokády nezbylo, než se pokusit definitivně vymanit ze závislosti na okolních státech a uzavřít nové zásobovací kontrakty. „Katar býval závislý na dubajském přístavu Džabal Alí, teď když funguje Hamad, už Katar žádný mezipřístav nepotřebuje,“ pochvaloval si situaci ředitel přístavu Abdalazíz al-Jáfi’í v televizním pořadu „Ekonomika a lidé“. Dnes připlouvají do Kataru lodě na přímých linkách mimo jiné i z Mundra Portu a Nhava Shevy v Indii a z Ománu.
Noví kamarádi
Z náruče Saúdské Arábie vyhnaný Katar našel útěchu jinde – blokáda jej velmi sblížila s Ománem, Tureckem, Kuvajtem a Íránem. Záhy po zavedení embarga zboží a suroviny původně dovážené ze zemí, které se připojily k bojkotu, nahradil import z Turecka. Vývoz zboží z Turecka do Kataru v červnu meziročně rekordně narostl o 51,5 %. Na vrcholu seznamu komodit za celkem 53,5 milionu dolarů stály potraviny, ovoce, zelenina, živočišné produkty a voda. Katar se obrací ale i na Dálný východ, kde navázal užší obchodní spolupráci se Singapurem a Malajsií.
Podle prezidenta katarské obchodní a průmyslové komory šejcha Chalífy bin Džásima Ál Thání embargo nakonec postihlo mnohem nejvíc zahraniční firmy ze zemí, jež spolu se Saúdskou Arábií blokádu uvalily a které s Dauhá obchodovaly. To samozřejmě může být pravda, nicméně to neznamená, že by blokáda po ekonomické stránce Katar nezasáhla, byť se tak sami Katařané usilovně tváří. Některá oficiální prohlášení znějí hodně divoce: v rozhovoru pro al-Džazíru si například prezident katarské komory dokonce blokádu pochvaloval. Prý vedla nejen k vytvoření více než 3000 nových obchodních společností, ale také k vytvoření nového legislativního prostředí, které je podstatně lákavější pro potenciální zahraniční investory. Nové zákony navíc podporují domácí investice do soukromého sektoru, což prospívá rozvoji lokálního průmyslu a výroby. A na ty se země měla v plánu soustředit i bez blokády. Stejně jako mají Saúdové vizi 2030, která je má dovést k lepším zítřkům, přišel s její vlastní variantou katarský emír a chce během následujících 13 let zajistit, že země bude plně soběstačná.
