Artur Sakunts zastupuje u soudu oběti vojenských případů. Arménskou vládu se snaží dohnat k odpovědnosti za smrt vojáků, kteří umírají na frontové linii mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Už dlouhá léta je symbolem tamního konfliktu oblast Náhorního Karabachu. Území leží na půdě Ázerbájdžánu, kontrolují ho ale Arméni. V loňském roce tu propukly největší boje od poloviny 90. let, kdy bylo uzavřeno příměří. „Přešli jsme do nové reality. Bohužel musím říct, že se to dalo očekávat. Rusko, které má podpořit mírové řešení konfliktu, prodává obrovské množství zbraní oběma stranám konfliktu,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ arménský lidskoprávní aktivista Artur Sakunts. Mimo konflikt podle něj není ani Česko. „Mohu vás ujistit, že všichni, kdo jdou proti sankcím, jsou v podstatě organickou součástí zkorumpovaného systému Kremlu,“ říká i na adresu českého prezidenta.
U soudu reprezentujete oběti vojenských případů. Jaký případ teď konkrétně řešíte?
Zabýváme se smrtelnou nehodou v ozbrojených silách, která se stala mezi vojáky sloužícími na frontové linii mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Větší pozornost věnujeme samozřejmě odpovědnosti arménské strany. Někdy se stává, že vojáci zahynou ne kvůli narušení příměří, ale v důsledku vzájemných vztahů v průběhu vojenské služby. Zemřou v důsledku špatného chování.
Jaká je vaše role?
Ministerstvo obrany a arménská vláda se často smrtelné případy snaží buď utajit nebo svézt na ázerbajdžánskou stranu. Je velice důležité, abychom se dopracovali k tomu, jaké byly okolnosti úmrtí, aby velitelé a vláda případně nesli odpovědnost. To děláme pomocí monitoringu a soudních žalob. V některých případech poskytujeme právní pomoc příbuzným, aby se případ vyšetřil.
Kdo je Artur Sakunts?
Je zastáncem demilitarizace jako záruky míru a bezpečnosti zakavkazského regionu. Usiluje o předcházení porušování lidských práv v ozbrojených silách. Více než pět let u soudu reprezentuje oběti vojenských případů. Je předsedou arménské pobočky Helsinského občanského shromáždění a držitelem ceny Freedom Defender Award. Do Prahy přijel na pozvání filmového festivalu o lidských právech Jeden svět.Jak často k takovým případům dochází?
Dříve souvisela čtvrtina případů s narušením příměří. Dnes je 55 procent v důsledku narušení příměří. To znamená, že na hranici došlo k eskalaci napětí. V loňském roce se odehrála čtyřdenní dubnová válka, během níž zahynulo 77 lidí. Podle naší analýzy ale část z nich zemřela, protože jim nebyla poskytnuta odpovídající zdravotnická pomoc. Nadnesli jsme také otázku korupce v ozbrojených silách. Peníze, které měly zajistit základní bezpečnostní podmínky, nebyly správně využity. Monitorujeme tedy vládu, aby nemanipulovala vlasteneckými výroky, ale zhostila se své zodpovědnosti vůči občanům.
Zmiňoval jste eskalaci napětí v minulém dubnu, kdy došlo k největším bojům od 90. let. Jaká je situace dnes?
Ano, opravdu to byl první případ po roce 1994, kdy byla podepsaná dohoda o příměří, kdy došlo ve velkém měřítku k jeho narušení. Mělo to za následek velké oběti na obou stranách. Napětí trvá dál. Čas od času se zvyšuje, i když ne v takové míře jako v dubnu. Přešli jsme ale do nové reality. Bohužel musím říct, že se to dalo očekávat. Rusko, která má podpořit mírové řešení konfliktu, prodává obrovské množství zbraní oběma stranám konfliktu. Rusko se snaží regulovanou eskalací posílit svou roli. Arménské orgány jsou přitom velice závislé na Rusku. Na území Arménie je ruská základna a dá se říct, že v podstatě nemá žádnou odpovědnost vůči arménské vládě. Rusko drží také kontrolu nad energetikou. A velice šikovně manipuluje karabašskou kartou. Napětí tak bude nadále stoupat.
