Tři dny ležela na posteli s těžkou peritonitidou (zánětem pobřišnice). Třináctiletá holka. Její „druhá matka“ (což zatím nechápu, co přesně znamená) se vzhledem ke společenskému tlaku neodvážila udělat rozhodnutí za tu pravou, která do nemocnice cestovala tři dny. Až ta svolila, abychom ji operovali. Po otevření břišní dutiny z ní tečou doslova panáky zelenavého, páchnoucího hnisu. Ze všech segmentů, jednoduše celé břicho zalité hnisem. V podmínkách doma nevídaná věc. Tady realita každodenního života.
Konečně se ráno stihnu nasnídat. Dva banány a džus. Odjezd na letiště 7:00. Kontroluju Angelu, jestli má všechny dokumenty. Jede poprvé, tak ať nemáme na letišti potíže. Beru za ní zodpovědnost, jako kdysi brali zkušenější za mě. No a při naložení zjistím, že jsem to já, kdo nemá letenku! Bez ní mě nepustí už ani do vstupní brány. Takže potom, co všechno z batohů narychlo vyházím na zem, nalézám letenku zpupně sbalenou v zadní kapse mých džín. Letenko podělaná! Únava posledních cestovních dní asi. Ne, spíš jsem normální idiot.
