Přivítat se nás vydá jen černý kocour Čert, zbylých dvanáct koček, které u své chatrče chová pan Honza, se poschovává v křoví. Taky nevezeme žádné pamlsky, jen přípravek proti parazitům. Lesní slum na pomezí Motola a Stodůlek je jedním z míst, kde lidem bez domova a jejich zvířatům, pomáhá pražská neziskovka Psí život. Neřeší jenom psy, mnohem větším problémem jsou v hlavním městě právě nekontrolovaně se rozrůstající smečky toulavých koček.
„Furt se množily, a kdybychom to vloni nezačali řešit, bylo by jich tu teď snad padesát,“ vypráví padesátník Honza, který v provizorním přístřešku slátaném z planěk, rákosových rohoží a krycích plachet bydlí už jedenáct let. On i jeho manželka mají v současné době zaměstnání, a tak si kvůli naší návštěvě musel vzít den volna. Řešením, které zmiňuje, byla postupná kastrace části smečky – všech koček a alespoň jednoho kocoura. „Ostatní se nám nepodařilo pochytat, zřejmě vytušili, co je čeká,“ směje se.
Podle Jarmily Pávkové, která před čtyřmi lety neziskovou organizaci Psí život založila, jsou v Praze toulavé kočky velkým problémem. „Smečky psů, jaké vídáme při našich pracovních výjezdech do slovenských romských osad, u nás nepotkáte. Ale kočky, to je peklo,“ upozorňuje Pávková. Kolik jich na území hlavního města může žít? Žádné přesně statistiky neexistují, podle Pávkové jsou zvířat určitě tisíce, klidně to ale mohou být i desetitisíce. Kočky se stahují k lidem bez domova, protože tu většinou dostanou najíst.
Jedním z řešení je kastrace zvířat, na tu ale Češi zatím u psů ani u koček příliš neslyší. Platí to jak pro lidi bez domova, tak pro ostatní chovatele. Feny žijící v bezdomoveckých komunitách běžně rodí i dvakrát ročně, smečka se zvětšuje nebo se zvířaty plní útulky. „Snažíme se kastraci více propagovat, ale pro lidi je to stále velmi nepopulární krok. Často se třeba setkáváme s argumentem, že by fena měla mít alespoň jednou za život štěňata. Je to nesmysl a my navíc až moc často vidíme důsledky takového uvažování. Fena je strhaná a štěňata mnohdy umírají.“ A pravděpodobnost, že se ta, která přežijí, podaří udat k adopci, není vysoká. Většinou se totiž jedná o pouliční směsku bojových plemen nebo o křížence německého ovčáka. Bezdomovci mívají zvířata hlavně na ochranu, sebe i svého majetku. Gaučové psíky ve squattech a slumech příliš často nepotkáte.
