Bylo jen otázkou času, kdy do podcastu Maxim Pavla Vondráčka dorazí někdo z původní redakce legendárního časopisu Maxim. Na lámání chleba došlo už ve třetím díle, pozvání přijal jeden ze zakládajících redaktorů Petr Bílek. „Odmítl jsem jen reportáž, kde jsem se měl stát po boku Roberta Rosenberga pornohercem. Rozmyslel jsem si to kvůli mamince, možná by se jí to nelíbilo. Ono kdybych se jí zeptal, možná by řekla ano, ale měl jsem tehdy takový blok,“ vzpomíná Bílek na své třináctileté působení v redakci Maximu. Zavzpomínejte spolu s ním v nové epizodě našeho podcastu.
Podle bývalého šéfredaktora časopisu Maxim Pavla Vondráčka byl Petr Bílek z redaktorů tím nejmlčenlivějším. To ale nijak nebrání tomu, aby společně v nové epizodě podcastu Maxim Pavla Vondráčka zavzpomínali nejen na společných třináct let v jedné redakci, ale probrali i další zásadní témata. Například hranici lidské důstojnosti. „Šel jsem v rámci jedné reportáže jen v inkontinenčních plínkách s transparentem ‚Jsem idiot‘ po Malostranském náměstí. Zajímavé bylo sledovat ty lidi kolem, někteří se divili, někteří utíkali, a pár lidí mělo jen prázdný pohled skrze mě, jelikož to vůbec nechtěli vnímat a přemýšlet nad tím,“ říká Bílek.
„Lidé se bojí
být nazí. Důstojnost se přitom netvoří tím, že je člověk
nahý. Být nahý je naopak důstojné,“ dodává s tím, že když
v redakci zavedli tzv. naked day, kde všichni byli nazí, tak po
deseti minutách ostychu přišla nahota všem přirozená a nikdo se
nechtěl obléct.
Proč se lidé a obzvláště ženy
bojí pravdy? Na jaké reportáže Bílek nejvíce vzpomíná? A proč
je z materiálního hlediska nejvýhodnější vstoupit do sekty Hare
Krišna a naopak se raději vyhnout Jehovistům? Poslechněte
si celý podcast.
