Po čtyřech dílech hledání elektráren po celé Evropě jsme si už potřebovali od všech těch turbín a drátů trochu odpočinout. Vyrazili jsme proto do Lužické jezerní krajiny na východě Německa. A nestačili jsme žasnout.
Z někdejší „měsíční“ krajiny narušené těžbou uhlí se stal turistický ráj s více než dvaceti rekultivačními jezery, spoustou neobvyklých atrakcí s četnými odkazy na hornickou minulost a také smířlivými obyvateli, kteří jsou náležitě pyšní na obnovenou krajinu a zároveň vnímají uhlí pragmaticky jako nezbytný zdroj energie.
Jakou krajinu vytvořilo několik desítek let klasické technické rekultivace a jakou současný trend v podobě přirozené obnovy? Proč žije nejvíce vzácných druhů v oblastech, které „rekultivovala“ příroda sama? A jaká „nofá nemecká slofíčka“ se naučil Karel během exkurze?
V závěru jsme se přeci jen zaměřili i na roli uhelných elektráren v německé energetice. Obzvláště si vychutnáte příběh o Schwarze Pumpe a neúspěšném pokusu dekarbonizovat i tento zdánlivě nedekarbonizovatelný sektor klasické energetiky.
