Třetím dílem pokračuje na INFO.CZ seriál historika Radka Schovánka věnovaný neúspěšným operacím komunistické StB. Radek Schovánek v něm popisuje snahu StB získat ke spolupráci italského profesora slavistiky Angela Maria Ripellina.
Hlavní město Itálie mělo v centrále komunistické rozvědky tak trochu výjimečné postavení, neboť Řím není jenom italskou metropolí, ale nachází se v něm i stát Vatikán, který je centrem katolického světa. Zvýšená agresivita československé rozvědky, která se projevila po nástupu ambiciózního ministra vnitra Rudolfa Baráka, se proto nevyhnula ani residentuře v Římě. V Itálii žilo velké množství bývalých občanů Československa, ať již s povolením komunistických úřadů, nebo v exilu. Pro estébáky působící v Římě byla vítaná jakákoli možnost proniknout do českého nebo slovenského prostředí.
Profesor slavistiky Angelo Maria Ripellino se v Praze v roce 1946 seznámil s Eliškou Hlochovou, která pracovala v rozhlase jako hlasatelka, ovládala několik jazyků a po krátké známosti se s ní v roce 1947 v Římě oženil. Vzhledem ke zhoršení jeho tuberkulózy se rozhodli zůstat v Itálii.
Ripellino spolupracoval s velvyslanectvím a až do roku 1950 byl redaktorem měsíčníku, který vydávalo, než publikaci zakázala italská vláda. Současně působil mezi lety 1948 až 1952 na univerzitě v Boloni a v Římě ve funkci lektora českého jazyka, za což mu náleželo sto tisíc lir měsíčně vyplácených československým ministerstvem školství. V letech 1948 a 1949 odjel s manželkou do Československa na pozvání ministerstva informací a spisovatelé jej pozvali na svůj zámek v Dobříši. Zde se sešel s Františkem Halasem, Jaroslavem Chalupeckým a několika dalšími.
O rok později odmítlo velvyslanectví Ripellinovu žádost o vstupní vízum do Československa a uvěznilo bratra jeho manželky, studenta Miroslava Hlocha: „Agenturní cestou bylo zjištěno, že ve vězení KV StB – Praha se nalézá ve vazbě Hloch Miroslav. H. je ve vězení údajně již půl roku a dle jeho prohlášení nebyl dosud vyslýchán.“
Jakýsi staršina Chvojka v odpovědi na žádost matky o jeho propuštění uvedl: „21. 11. 1949 byl zatčen úředník závodu ‚Práce‘ Hloch pro styky s cizinou. Jeho protektorem byl Dr. Pucherna, ředitel nakladatelství Práce. Dr. Tichý napsal na jmenovaného velmi kladný posudek, aby byl propuštěn z vězení. To se však dozvěděla ZO KSČ a napsala na Hlocha správný posudek, zamítavý v této věci.“
Ony styky Hlocha s cizinou představovaly návštěvu jeho sestry a jejího manžela Angela Ripellina na pozvání ministerstva informací ČSR. Zamítnutí žádosti o vízum v roce 1950 bylo pro Ripellina velmi nepříjemné a reagoval naň napsáním básně „Má sestra Praha“, která byla později publikována ve spojení s procesem proti Rudolfu Slánskému a spol.
Právě v této době se u něj opět projevila tuberkulóza a musel nutně nastoupit léčení, požádal proto o uvolnění zadržovaných honorářů za lektorování kurzů slavistiky a velvyslanectví mu skutečně zbylých 735 tisíc lir vyplatilo. Jak si estébáci později povzdechli při jeho odmítnutí spolupráce: „a to jsme mu vlastně zachránili život“.
