Píše se červenec roku 2005. V modlitebně na pražské třídě Politických vězňů seděl tehdy jedenadvacetiletý mladík oděný na islámský způsob, což bylo – a stále je – u českých muslimů krajně neobvyklé. Představil se jako Samer Shehaden, dobrovolník Islámského informačního centra. Teď se jeho jméno objevilo znovu: je ústřední postavou kauzy, ve které policie viní trojici Čechů z příslušnosti k teroristické organizi.
Syn palestinských rodičů, kteří přišli do tehdejšího východního bloku za vzděláním, vyrostl už v Česku. Mluví bez přízvuku. Tady vystudoval diplomacii a public relations. Hovořil tiše, přesto kázal. Podobného českého muslima jsem dosud nepotkal: obvykle jde o tvrdě pracující muže a ženy, kteří nemají čas na obecné proklamace. Což přiznává i Samer. „Většina lidí, kteří do České republiky přišli z muslimských zemí, zde islám nepraktikuje. Tito lidé dorazili do jiné společnosti – do západní společnosti – a prakticky v ní zmizeli.“
